Italsky Rusky

Bernini je baroko, Bernini je Řím

Uznávám, Řím není jen Bernini, je to i Pantheon a Koloseum plné gladiátorů. O tom však napíšu něco jindy. V tomto článku se vydáme s klienty poznávacích zájezdů do Říma s ck.radynacestu.cz po stopách Michelangela své doby. To co znamenal on pro renesanci, znamenal Bernini pro baroko. A dnešní Řím by bez něj nebyl tím, čím je.

Blog

Stejně jako se renesanční umělci věnovali více oborům, všestranní byli i ti doby barokní. Gianlorenzo Bernini k nim určitě patřil. Vynikal nejen jako sochař, byl i malířem, architektem, scénografem a urbanistou. Chcete příklad? Kolonádanáměstí svatého Petra jsou nezaměnitelné.

Začínáme naproti bazilice Santa Maria Maggiore, na domě číslo 24 ve via Liberiana, kde Berniniho připomíná pamětní deska. Na další pak narazíme druhý den poblíž Španělského náměstí při procházce barokním Římem. Ale zůstaňme ještě u Santa Maria Maggiore, protože v této bazilice je Bernini pochován. Náhrobní deska je tak nenápadná, že ji mí klienti často přehlédnou.

Přejdeme rušné náměstí a zabočíme do úzké uličky. V kostele santa Prassede se nachází bysta kardinála Santoniho, rané Berniniho dílo. Portrétů šlechticů, kardinálů, papežů i králů vytvořil přes čtyři desítky. Řím by jim byl malý, jsou po celém světě – ve Versailles, v Louvru, Victoria and Albert Museum v Londýně, v Getty Museum v USA.

Kam v Římě za Berniniho nejslavnějšími díly? Určitě do kostela Santa Maria della Vittoria, nedaleko nádraží Termini. Úchvatná Extáze sv.Terezie z Avily je k vidění zdarma (jen pozor na otvírací dobu kostela), zato vstupné do Galleria Borghese je nutno objednat   dlouho předem. Rezervaci zajistí pro své klienty cestovní kancelář a návštěvu rozhodně doporučuji. Kromě Berniniho vrcholných sochařských děl, k nimž patří Apollón a Dafné, únos PersefonyDavid, pohlédnou Berninimu do tváře na jeho autoportrétu.

Zatímco vztah Michelangela a jeho mecenáše papeže  Julia II. byl víc než bouřlivý, Bernini měl na papeže štěstí. Rovnou na dva a s oběma si výborně rozuměl. Urban VIII. Barberini potřeboval vyplnit prázdný prostor  v dokončené bazilice sv. Petra, o třicet let později Alexandr VII Chigi žádal úpravu náměstí. Byl to právě Bernini, jemuž dnes vděčíme za vzhled interiéru i za působivou kolonádu. Strávil tu skoro šedesát let svého života.

Co se nepovedlo

Bernini je geniální, o tom není sporu. Zatím mu vychází vše, na co sáhne. Je oblíbený, má charisma a dobře to ví. Je však také ambiciózní a velmi, velmi ješitný. Touží po prestižních zakázkách. Když ho papež Urban VIII. pověří stavbou zvonic na nestabilním písečném podloží, navrhne je vysoké rovnou třicet metrů. Jenže Bernini hledí víc na estetický dojem, než na technickou proveditelnost a to se mu vymstí. Nic nejde podle plánu. Píše se rok 1644, Urbana VIII. Barberini vystřídal Inocenc X. Pamphilj. Tyto dva staré římské rody se nesnášejí od nepaměti. Inocenc X. tak smetl ze stolu vše po svém předchůdci včetně jeho oblíbeného architekta. Pro Berniniho to nevypadá dobře. Velká prasklina na průčelí baziliky papeže vyděsí, je svolána komise, jsou snad ohroženy samotné základy stavby?  Podle nového oblíbence papeže Francesca Borrominiho se věž nedá zachránit  a Inocenc X. s ním souhlasí. Věž jde k zemi a Bernini aby chodil kanály.

Ještě další dvě zvonice byly zbořeno, ale o tom se už Bernini nedověděl. Stály po stranách kostela Panny Marie a mučedníků, který málokdo zná a přitom ho znají všichni. Jde o Pantheon,  jednu z nejslavnějších památek starověku. Berniniho zvonice se Římanům nelíbily už tehdy, říkalo se jim oslí uši. Věže byly v tichosti zbořeny roku 1882. Jak se zdá, Bernini a zvonice, to nešlo nikdy moc dohromady.

Hodně tmavá skvrna na duši

Ješitný Bernini neumí prohrávat. Ani v práci, ani v soukromí. Když si ověří nevěru své milenky Costanzy, nedokáže se ovládnout. Pomiňme fakt, že manželem Costanzy je   Berniniho spolupracovník Bonarelli, který o všem ví, ale nedovolí se ozvat, vždyť jde o velkého mistra Berniniho! Costanza paradoxně znamená stálost, což je laciný vtip. Dívka sice věrná je, jenže vedle Gianlorenza i jeho bratrovi. Toho rána to musela být pro obyvatele Říma podívané za všechny peníze. Rozlícený starší bratr honí mladšího po městě, ten před ním prchá do chrámu sv. Petra, ale ani tam není v bezpečí. Gianlorenzo ho dostihne a v potyčce mu zlomí dvě žebra. Neodpustí ani Costanze. Láska se změní v nenávist, genialitu umělce zastíní touha po pomstě. Bernini pošle za dívkou sluhu, který ji pořeže tvář. Dívčina krása zůstává navždy zakleta v mramorové bystě tak, jak ji umělec vytvořil sám pro sebe. Čekali byste přísný trest za krutý čin? Ne když je mocným ochráncem  samotný papež. Hříšník má pronést pár kajícných modliteb a okamžitě se oženit, navíc s nejkrásnější dívkou Říma. A bysta Costanzy? Novomanželka ji doma z pochopitelných důvodů nechtěla, výhodně ji koupil obchodník s uměním a dnes je vystavena v muzeu Bargello ve Florencii.

Bernini znovu na výsluní

Po fiasku se zvonicemi sv.Petra potřeboval Bernini vytvořit něco, co žádný sochař před ním nedokázal. Příležitost dostal v kostele Santa Maria della Vittoria v rodinné kapli rodu  Cornaro. Výsledek Berniniho znalostí sochaře, architekta, malíře i scénografa je ohromující. Jestli kdy nějaké dílo přesně splnilo záměr baroka – přivést diváka k víře prostřednicvím umění, tak je to Extáze svaté Terezie. Bernini bravurně balancuje na tenké hraně mezi tělesností a spiritualitou, aby v mramoru vyjádřil mystický stav spojení s Bohem tak, jak ho sv.Terezie sama popsala. A Řím se znovu sklonil před mistrem.

Setkání s Berninim zakončíme na Piazza Navona s pohledem na ukradenou fontánu čtyř řek. Proč ukradenou?  To bylo tak. Na přání Inocence X. tu měla stát nejkrásnější fontána v celém městě a papežův architekt Francesco Borromini už má hotové skici. Jenže tuhle prestižní zakázku chce Bernini a udělá pro to vše, beohledný je dost. Vetře se do přízně papežovy švagrové Donny Olympie,  stříbrný model fontány pak papež zahlédne jakoby náhodou v jejím paláci a je rozhodnuto. Účel světí prostředky, Bernini je baroko, Bernini je Řím.