Giacomo Casanova – z Benátek do Duchcova
Co mají společného italské Benátky se severočeským městečkem Duchcov? Z Benátek do Duchcova se roku 1785, ve svých šedesáti letech, vydal muž, jehož jméno je dodnes symbolem sukničkáře – Giacomo Casanova. Poklidné městečko s krásným zámkem a výjimečným secesním kostelem si letos (2025) připomíná 300 let od narození této charismatické osobnosti. Casanova tu pracoval jako knihovník na panství hraběte Valdštejna až do své smrti a město na jeho počest každoročně v červnu pořádá Casanovské slavnosti.

Rok Casanovy
Slavný benátský karneval si každý rok volí své základní téma. Roku 2023 to byly Čtyři živly, loni Orient v souvislosti s výročím cestovatele Marca Pola, letos je to Doba Casanovy. Město se na tři týdny ponořilo do atmosféry 18.století, konaly se plesy, koncerty a divadelní představení. Karneval byl symbolicky zahájen 14.února na svátek patrona všech zamilovaných, sv. Valentýna. Vždyť Casanova se proslavil hlavně jako svůdce a milovník benátských krásek.
Hazardní hráč
Duchcov leží pár kilometrů od Teplic, kam se Casanova rád jezdil trochu rozptýlit hrou v místním casinu, protože na zámku se nudil. Pocházel z hereckého prostředí, znal jazyky, ve vybrané společnosti se pohyboval jako ryba ve vodě. Ostatně do casina pravidelně docházel už v Benátkách a ve svých pamětech se netají tím, že tam často nechal poslední peníze. Na druhou stranu ke hře přistupoval jako profesionál. Své znalosti matematiky a statistiky si ověřoval právě u herních stolků a občas vyhrál závratné sumy. Ty se však u něj dlouho neohřály.
Okouzlující společník
Díky osobnímu šarmu, ale i znalostem z různých oborů včetně tehdy módní esoteriky se Casanova v Benátkách i na svých cestách po Evropě setkal s významnými osobnostmi své doby. Patřili mezi ně Voltaire, Franklin, Mozart, ruská carevna Kateřina, pruský král Fridrich II., francouzský král Ludvík XV. a mnoho dalších. Casanova se věnoval nejrůznějším činnostem včetně přípravy státní loterie v Paříži nebo podnikání v textilním průmyslu. Ne vše se dařilo, dluhy narůstaly.
Ze salónu do vězení
Po návratu do Benátek roku 1755 byl Casanova v noci zatčen a bez udání důvodu, jak bylo tehdy běžné, uvězněn v nechvalně proslulých vězeních Piombi naproti Dóžecímu paláci. Později se obvinění dozvěděl, obávaná Rada deseti ho zatkla pro zhýralost, neúctu k církvi a podvody. Okamžitě začal plánovat útěk, který se mu po víc než roce skutečně podařil. Přes otvor ve stropě své cely se dostal na strmou střechu věznice a odtud dovnitř Dóžecího paláce. Zde ho dozorce považoval za opozdilého návštěvníka a otevřel mu cestu na svobodu.
Cesta na sever
Do Benátek se pak Casanova vrátil až po 18 letech, kdy mu byl trest prominut. Dokonce nějakou dobu pracoval pro benátskou republiku jako špión, ale jeho přínos byl nevalný a tomu odpovídal i plat. Nakonec Casanova využil nabídky hraběte Josefa Karla Eusebia z Valdštejna, aby pro něj pracoval jako knihovník. Odměna byla velmi slušná, Casanova dostával víc, než vrchní správce panství Duchcov, a to bylo také příčinou neustálých konfliktů se zámeckým služebnictvem. Volného času měl víc než dost a právě v Duchcově tak vzniká autobiografické dílo Historie mého života psané ve francouzštině. Na památku slavného Benátčana si mohou návštěvníci zámku projít čtyři pokoje, které obýval a stálou expozici mají také v místním muzeu. Casanovův hrob se tu bohužel nedochoval.