Hrom aby vás po poli honil aneb Hromnice

Pokud máte 1.února  v obýváku ještě stromeček a betlém, ač  si z vás ostatní utahují, je to naprosto v pořádku. Deadline je až 2.února, na Hromnice, kdy končí vánoční období. V liturgickém kalendáři je to den Uvedení Páně do chrámu. Podle židovského zákona musela matka po narození syna navštívit chrám 40. den po porodu a přinést oběť za prvorozeného. Josef s Marií se v jeruzalémském chrámu setkali se starcem Simeonem, který v malém Ježíškovi poznal Spasitele a podle předpovědi mohl opustit pozemský svět. Na obraze v Národní galerii toto biblické téma mistrně vystihl náš nejvýznamnější barokní malíř Petr Brandl.

Všechno už tu bylo, ráda říkám všem, kdo jsou ochotni mě poslouchat – jak klientům mých poznávacích zájezdů do Itálie, kteří za to platí , tak mým dětem (ty už poslouchají o poznání méně ochotně). Jako vystudovaný historik (fakt mi z pusy nejde slovo historička, příliš podobné slovu vystihujícímu mou cholerickou povahu) mě baví srovnávat a hledat začátky příběhů. Pojďme tudíž ab ovo, ke starým Římanům.

Za dob mytického zakladatele Říma Romula měl římský rok pouhých 10 měsíců. Začínal   březnem pojmenovaným podle boha války Marta (je slyšet v románských a germánských jazycích – Marzo, Mars, March, Marsch), končil prosincem, tedy 10. měsícem (opět – Dicembre, Décembre, December, Dezember). Latinsky deset je decem.

Roku 713 př.n.l. přidal 2. římský král Numa Pompilius měsíc leden ( Januarius na počest boha dvou tváří, boha počátku a konce Iana) a měsíc únor podle bohyně jménem Februa (slyšíte v tom anglický únor / February a současně horečku / Fever?).  Mělo to smysl. Když na nás „něco leze“, snažíme se vypotit a horečkou se zbavit nemoci, spálit bacily. Stejně tak to fungovalo pře 2 000 lety. Staří Římané chtěli vstupovat do nového roku po temném a chladném začátku zbaveni všeho zlého, zkrátka očištěni. Odtud původ poměrně rozpustilého svátku zvaného Luperkálie, někdy zvaného Februa, který připadal na 15.února. Odehrával se na jednom ze sedmi římských pahorků, na Palatinu. V rámci obřadů se pořádaly průvody s hořícími pochodněmi jako symbolem očisty.

Při Luperkáliích se Římané shromažďovali u palatinské jeskyně Lupercal, kde vlčice (latinsky lupa) údajně kojila Romula a Rema. Zde kněží zvaní luperci obětovali kozy a psa. Luperci si oblékli zvířecí kůže, z jejichž zbytků nařezali řemínky a s těmi obíhali okolo Palatinu a šlehali jimi každého, kdo se zrovna namanul. Především ženy, které si témto způsobem chtěly zajistit plodnost.

A teď k těm Hromnicím, neboli od pohanů ke křesťanům. Papež Gelasius patrně  vyhodnotil únorový spanking jako nemravný, takže roku 495 se z Luperkálií stává křesťanský svátek Uvedení Páně do chrámu, jak bylo uvedeno výše. ježíš se narodil podle tradice 25.12., na Boží hod. Přičtěte 40 dní a máte Hromnic 2.února. Pochodně byly nahrazeny svícemi, odtud  název svátku v italštině – Candelora (latinsky festum candelarum – svátek svíček). Mimochodem, kandelábry sice dneska fungují na elektřinu, ale ten základ tam pořád je.   A naše Hromnice? Lidový název vychází ze svěcení svící hromniček, symbolu Ježíše Krista jako světla naděje. Hromničky se zapalovaly při bouřce na ochranu domu a jeho obyvatel.  Že se za bouřky nemá běhat nejen po poli, je snad jasné každému.