Není špitál jako špitál
Když někde zaslechnete v útržku cizího rozhovoru výraz špitál, pravděpodobně bude mluvčímu nad 40. Spíš víc. Jedině snad pokud mladí Brňané mluví hantecem. Ač výraz lidový, dnešní anglofonní generaci úplně vlastní není. Přitom spisovné slovo nemocnice zní anglicky hospital. Ke špitálu má tedy podstatně blíž. Ale byl špitál od počátku nemocnicí v našem slova smyslu? Právě že ne.
Špitál (případně hospitál ) je slovo odvozené z latinského hospitale. Původně označovalo středověké útulky pro poutníky, nemocné, přestárlé a chudé. Špitály měly mnohem větší pole působnosti než dnešní nemocnice. Byly zřizovány především při klášterech, kde je provozovali řádoví bratři a sestry , ale mohly být financovány i panovníkem, šlechtici a bohatými měšťany, ve snaze zkrátit si aktem milosrdenství pobyt v očistci. Jak to fungovalo je dobře vidět třeba ve Florencii u vchodu do oratoře sv. Martina nebo v Římě kousek od Vatikánu u Santo Spirito in Sassia. Obě místa ukazuji klientům poznávacích zájezdů do Itálie, vždyť cestovat znamená hlavně poznávat. Také život těch, kteří tu byli před námi.
V italštině se z latinského hospitale přes lo spedale (zachovaný ve florentském Lo spedale degli Innocenti) dnes pro nemocnici používá výraz ospedale, což má velmi blízko k anglickému hospital. U Italů sice chybí počáteční H, ale kdybyste náhodou v Itálii potřebovali nemocnici, nebojte – mezinárodní dopravní značku H tam mají.
Nejstarší špitál v Evropě pochází z roku 727 a je to právě Ospedale di Santo Spirito in Sassia. Původně to byl útulek poskytující péči poutníkům z německých zemí (Sassonia je Sasko), přicházejícím (naprostá většina skutečně přicházela pěšky) do Říma navštívit hrob svatého Petra ve Vatikánské bazilice. Roku 1198 ho dal papež Inocenc III. rozšířit a tak vznikla vlastní nemocnice. Podle tradice to byl právě Inocenc III., kdo sem pořídil možná vůbec první babybox. Když se papež dozvěděl, že mnoho novorozenců chudých matek, často nemanželského původu, končí svůj kratičký život v Tibeře, dal do výklenku u vchodu do špitálu zabudovat velký otočný sud s otvorem. Když se sudem otočilo, rozezněl se zvonek a řádové sestry už se o takto zachráněného pacholíčka postaraly.
Jedním z nejstarších doložených pražských špitálů z roku 1232 je ten Na Františku při kostele sv. Haštala v Praze na Starém Městě. Jeho zakladatelkou byla sv.Anežka Česká. Využila k tomu svého královského věna a podpory bratra Václava II. ,vznik a chod špitálu finančně podpořila i její matka Konstancie Uherská.
Křesťanská myšlenka milosrdenství a pomoci bližním se od středověkých špitálů v novověku zhmotnila do různých zaopatřovacích ústavů, invalidoven až k zařízením třeba Armády spásy a různým jiným organizacím. O pražské Invalidovně se dočtete v jiném příspěvku, závěrem ještě připomínka jednoho hospitálu u nás. Byl jím Kuks, na panství hraběte Františka Antonína Šporka, z jehož podnětu byl vybudován jako zaopatřovací ústav pro vojenské veterány naproti jeho zámecké letní rezidenci s lázněmi. Fungoval v letech 1744–1938 spravován řádem milosrdných bratří a byl určen pro vysloužilce především z panství Choustníkovo Hradiště. Jednalo se o nejvelkorysejší institut svého druhu v pozdně barokních Čechách. Návštěvníky tam láká především bohatá sochařská výzdoba z dílny jednoho z našich nejvýznamnějších barokních sochařů Matyáše Bernarda Brauna. Mezi sochami Ctností nechybí Víra, Naděje ani Láska. Tyto ctnosti určitě nechyběly těm, kteří kdysi budovali špitály, předchůdce dnešních nemocnic.
Hospitál i špitál nezištně pomáhaly potřebným. Hospitál Kuks pana hraběte Šporka se symbolicky propojil s Vlašským špitálem v Praze, kde má dnes sídlo Italský kulturní institut? Jak? Nachází se ve Šporkově ulici.