Pět malých italských perel
Vybrat z celé plejády italských městeček a obcí pět zástupců není lehké, protože toto téma by vydalo na několik pokračování. Seznamte se tedy s prvními pěti místy, která jsou svým způsobem jedinečná.
AQUILEIA
Naši cestu začneme na severovýchodě Itálie. Aquila znamená italsky orel, ostatně známe ho z etikety naší minerálky. Stejně tak můžeme přeložit název severoitalské Aquiley, která leží v kraji Furlansko – julské Benátsko. Dnes tu žije něco přes 3 500 obyvatel a turisté se sem nijak nehrnou, přitom má toto místo zapsané na seznamu památek UNESCO velmi bohatou historii. V době antického Říma tu končila významná jantarová stezka táhnoucí se od Severního moře, byly tu vybudovány akvadukty, baziliky a chrámy. Počet tehdejších obyvatel se odhaduje na 100 000. Ve 3.st. byl zde zřízen aquilejský patriarchát, v podstatě diecéze nezávislá na římském papeži. Do středověkých dějin Aquiley se zapsal i nevlastní bratr Karla IV. Mikuláš Lucemburský, který mezi lety 1350 – 58 zastával úřad patriarchy. Budete –li trávit letní dovolenou na severním Jadranu, Aquilea rozhodně stojí za návštěvu.
DOLCEACQUA
Přesouváme se na severozápad, do oblasti Ligurie. Dolceacqua je v překladu sladká voda, ale výraz dolce znamená v italštině i mírný, milý, příjemný. Takové Dolceaqua opravdu je a tak ho na svých obrazech zachytil francouzský malíř Monet. Roku 1883 sem přijel se svým přítelem Renoirem a půvabné panorama s klenutým mostem přes řeku a hradem na kopci ho tak okouzlilo, že se sem po roce vrátil a strávil zde několik týdnů. Svá zátiší maloval přímo z člunu a městečko tak proslavil daleko za hranicemi Itálie.
PITIGLIANO
Míříme na jih Toskánska. Hlavní turistická centra jako Florencie, Pisa nebo Siena, kam vedou dálnice nebo aspoň slušné silnice, zůstala daleko na severu. Sem do malé obce Pitigliano vede úzká klikatá silnička a řidiči mají co dělat, aby se v ostrých zatáčkách vytočili. Odměnou je jim úchvatný pohled na kamenné městečko na skalním útesu, kde domy vyrůstají přímo z kamenů. Tady žili po staletí ve vzácné shodě křesťané a židé, dodnes tu najdete zachovalé synagogy, rituální lázeň mikve a labyrint úzkých uliček. I proto se Pitiglianu přezdívá Malý Jeruzalém.
LOCOROTONDO
Do názvu městečka v kraji Apulie se propsal půdorys, Locorotondo znamená něco jako místo do kruhu. Pravda, jde spíš o elipsu, což je dobře patrné při pohledu z ptačí perspektivy a také na pohlednicích ve stáncích se suvenýry. Apulie v jižní Itálii je po většinu roku pověstná nádherně blankytným nebem a bíle omítnuté domky se tu krásně vyjímají. K tomu přidejte temnou zeleň olivovníků, které tu rostou úplně všude a máte okouzlující scenerii. Jestli Locorotondo někdy navštívíte, nezapomeňte ochutnat místní stejnojmenné bílé víno a vyhlášený olivový olej, jen tak, na plátku bílého chleba jak ho jedí Italové.
SAVOCA
Jsme na samotném jihu, přes Messinskou úžinu jsme se přeplavili na Sicílii. Když se řekne Corleone, mnohým se vybaví mafiánská trilogie Il padrino – Kmotr. Dona Corleone v ní bravurně ztvárnil Marlon Brando. Město Corleone se nachází nedaleko Palerma na severozápadě ostrova. Lidé tu jsou svérázní, hrdí, vždyť se jejich obec jmenuje v překladu Lví srdce. Jenomže film se tu nenatáčel. Bar Vitelli, kde Michael Corleone v podání Al Pacina žádal o ruku mladičké Apollonie (herečce bylo tehdy 16 let) najdete přesně na druhé straně ostrova, na severovýchodě v městečku Savoca. Tady se vážně zastavil čas. Autobus sem od pobřeží zajíždí jen párkrát za den, stopovat se moc nedoporučuje, turistů tady potkáte minimum. Dávají přednost slunění na plážích v Giardini Naxos pod Taorminou. Pro tu správnou atmosféru se vydejte od moře do kopců pěšky. Před vámi se rýsují kamenné domy, zídky, silueta kostela. Tady se v horkém poledním slunci chvěje vzduch a vyhrávají cikády, jinak je ticho. Je přece siesta a to je stejný nepsaný zákon jako omertá, mafiánský zákon mlčenlivosti. Takže já zmlknu také a o dalších malých italských perlách si povíme zase příště.