Pramice a gondoly
Napadlo by vás, že poctivá vltavská pramice a půvabná benátská gondola mohou mít něco společného? Je to, jako bychom srovnávali kachnu s labutí. A přitom benátské gondoly se v základu od našich pramic zase tolik neliší. Jedná se o stejnou konstrukci plavidla s plochým dnem i technologii a oba typy lodí stavěli Tyrolané.
Do Benátek na severu Itálie není až tak daleko z tyrolských Alp, odkud pocházeli loďařští mistři. Právě oni podle písemných záznamů učili Benátčany tomuto řemeslu už v 8. století. U nás dopravu po řece zastávaly dlouho vory, první pramice jsou na Vltavě zaznamenány až v 16.st.
Činných loděnic, kterým se v Benátkách říká squero, je už jen asi pět. S klienty svých poznávacích zájezdů do Severní Itálie chodíme do čtvrti Dorsoduro k loděnici u san Trovaso. Z protějšího břehu je dobře vidět na trávník před dílnou, kde se gondoly ručně vyrábějí podle původních pracovních postupů. Používá se 8 druhů dřeva – dub, jedle, modřín, jilm, mahagon, ořech, třešeň a lípa – protože každé dřevo dodává jednotlivým 280 částem plavidla jinou vlastnost. Aby se gondola při manévrování netočila dokola, její příď je zahnutá doprava proti směru veslování. Každá gondola je originál, protože se dělá na míru gondoliérovi. Počítá se s jeho výškou i váhou. Základní výroba trvá minimálně dva měsíce, s úpravami podle přání se může protáhnout i na rok.
V Benátkách se žertem říká, že gondoliér se rodí s plovacími blánami mezi prsty. Řemeslo je to velmi vážené a dědí se z otce na syna. Nicméně i tak je třeba složit benátský lodní „řidičák“. Ten obsahuje teoretické i praktické zkoušky. Budoucí gondoliér musí znát výborně místopis benátské laguny a ovládat aspoň jeden cizí jazyk, správně číst atmosférické jevy, složit zkoušku plaveckou a základy první pomoci. Praktické „jízdy“ se konají úmyslně za husté mlhy, o kterou není v benátské laguně nouze. Adept je veden úzkými kanály tak, aby prokázal zvládnutou schopnost bezpečně manévrovat dlouhým veslem a neodřel boky gondoly o benátské paláce.
A co rovné pracovní příležitosti žen a mužů v praxi? Jinými slovy, mohou řídit gondolu ženy? Proniknout do uzavřeného světa mužů gondoliérů bylo určitě svízelné, jako první se o to pokusil(a) trans Alexandra Hai už v roce 1996 a je skutečně otázkou, zda u testů propadl(a) právem, nebo v tom prostě byla neochota komise vpustit žraloka (= německy hai) do laguny. Alexandra od roku 2005 brázdí vlny benátské laguny se svou vlastní gondolou Pegaso. Jejího příkladu následovaly další ženy a na našich procházkách centrem Benátek se s nimi můžete setkat. Třeba jedna krásná gondoliérka má své stálé místo v benátském židovském ghettu, jehož návštěva má v našem programu pevné místo. Třeba proto, že výraz ghetto dali světu právě Benátčané.
Pokud byste se chtěli svézt gondolou a do Benátek se vypravit nechcete, máte možnost i v Praze. Stačí se obrátit na společnost Pražské Benátky, pokud to není v době, kdy mrzne až praští a gondola Eleanora z roku 1858 je zazimovaná. Jindy ji můžete zahlédnout cestou z Malé Strany přes Karlův most na Staré Město. Bývá zaparkovaná pod klášterem křižovníků s červenou hvězdou, řádu, který založila svatá Anežka česká. Ale to už je zase jiný příběh.