Příběh Václavského náměstí

Urbanistický skvost Karla IV, tržiště, místo, kudy kráčely a kráčejí dějiny. Místo prvorepublikové zábavy a prosperity, dopravní uzel, učebnice architektury. To všechno je Václavské náměstí.

Turisté jsou zmateni, když sem poprvé dorazí. Jaké náměstí? Seshora „od koně“ se před nimi rozprostírá dlouhá ulice, bulvár, třída. Snad jediný velký bulvár kromě ostravské Hlavní třídy a jeden z 6 největších bulvárů na světě. Jenže místopis neklame, takže turisté jsou opravdu na piazza Venceslao, Venceslas Square, Wenzelplatz, prostě na Václaváku.…. Toto 682 m dlouhé a 60 m široké  náměstí má také dlouhou historii. 1348 zakládá Karel IV. v rámci Nového Města pražského vedle Dobytčího trhu (dnes Karlovo náměstí) a Senovážného také Koňský trh. Procházela tu odedávna obchodní stezka  z centra Starého Města na jihovýchod. Domy tu vlastnili od počátku kováři, kteří „poskytovali žádaný servis“ koníkům, s nimiž se tu čile obchodovalo. Když tu archeologové v roce 1964 prováděli průzkum, nalezli množství železných výrobků, hřebů, koňských podkov. Neprodávali se tu ovšem pouze koně, ale i další zboží a tržiště tu fungovalo ještě v pol. 19.st. Trhy se konaly v úterý a v sobotu, venkované sem vozili  ovoce i zeleninu, houby, obilí, mák a další plodiny. Trh končil ve 12.00 hodin, o pár hodin déle mohli zůstat pekaři. Poté vyrazila na promenádu městská honorace. Vždy po té straně, která byla příjemnější podle ročního období. Ale jen do místa, kde náměstí začíná stoupat, o kardiofitness se tehdy ještě nikdo nezajímal.

Poté, co byly na náměstí v několika řadách vysázeny mladé lípy, se žertovně začal používal název Proutková alej. V revolučním roce 1848 na schůzi ve Svatováclavských lázních navrhl K.H.Borovský, aby svým názvem náměstí připomínalo sv.Václava, což se ujalo, název byl časem zkrácen na Václavské náměstí. To už tu rok svítily plynové lampy, nahrazené 1894 obloukovkami Františka Křižíka. Hromadnou dopravu zajišťovala od roku 1884 koňka, po šesti letech tu zahájila provoz elektrická tramvaj.

V místě Národního muzea stávala Koňská brána s 3 průchody. Zbourána byla v roce 1875. Hlavní vlna bourání a stavění proběhla na přelomu 19. / 20. st. a znovu pak v roce 1928. Na rohu s Opletalovou ulicí stál rozměrný dům U Turků  (U saského dvora) s kupolí z 1880. Nástavbou dvou pater 1920 dům přišel o neorenesanční fasádu, později v interiéru došlo k několika rekonstrukcím. Od roku 2021 tu stojí zajímavá nárožní dominanta Flow Building s obchodním domem Primark. Od části veřejnosti budova pochopitelně schytala kritiku, ae to je tak vždy. Jak říkával Karel Prager: počkejte 50 let, než začnete hodnotit…Jako pamětník tramvajové dopravy, která na náměstí skončila v roce 1980, se snad dožiju znovuzrovoznění v roce 2027. Autorem projektu rekonstrukce náměstí je studio Cigler Architects

I zde, stejně jako jinde v centru, domy střídaly podobu. Od nízkých kamenných gotických domů k prostornějším renesančním a vícepatrovým barokním. Ty se dochovaly až do 19 / 20.století, kdy je postupně nahrazovaly paláce v honosném secesním a historizujícím stylu. V dolní části pak nově ve stylu funkcionalismu architekta Kysely – domy Baťa, Lindt.

Ve 20.a 30. letech 20.st slouží náměstí jako centrum zábavy a společenského života, vyrůstaly kavárny, restaurace, bary, kinosály a taneční sály. Přežila ikonická Lucerna, končí (2024) rekonstrukce grandhotelu  Evropa, bohužel v komatu je palác Alfa s kdysi vyhlášeným kinem, kde jsme stávali fronty na těch pár cenzurou prošlých „zápaďáckých“ filmů jako třeba  Tři dny kondora nebo Vetřelec.

 

Po náměstí prošlo nespočet průvodů oslavných i pohřebních, vojenských, politických, sportovních i vlasteneckých. Idea slovanské vzájemnosti a vlastenectví byla tehdy ještě živá a průvodům přihlížely desítky tisíc diváků,protože lidé se sjížděli z daleka. Určitou představu si mí klienti na tematických vycházkách Prahou mohou udělat při pohledu na fotografie v pasáži Luxor.

U příležitosti založení Čs.republiky 1918 si lidé vyslechli projevy politiků klasicky „u koně“. 1920 tudy procházeli legionáři po návratu z italské, francouzské a ruské fronty. 5.3. 1930 tu prochází vojsko, ozbrojené sbory, legionáři cestou na Hrad vzdát hold TGM k 80. narozeninám. O pár dní později, 16.3. 1930 náměstí zažilo snad největší pohřební průvod na počest Mistra Aloise Jiráska. Dožil se 79 let. Národ si ho vážil nejen pro jeho literární dílo – nejen F.L.Věka a Lucerny – , ale i za pevné občanské postoje, které prokázal na sklonku monarchie a v prvních letech nové republiky. Projev v Panteonu Národního muzea přednesl i prezident, v průvodu šli legionáři, představitelé university, studenti s 50 standartami s názvy  Jiráskových děl, sokolové, zástupci nejrůznějších spolků a cechů z celé republiky, literáti, politici, umělci. Samozřejmě i rodina, syn Jaromír a dcery Božena, Ludmila, Miloslava, Zdenka, Magdalena,

Procházeli tu agrárníci, za první republiky nejsilnější strana, z níš vyšli snad všichni předsedové vlády a pravidelně při volbách dostávala kolem 1 milionu hlasů. Procházela Unie železničních zaměstnanců, opět legionáři, národní socialisti a další partaje, třeba Čs.živnostensko obchodnická strana středostavovská. Původně každá partaj chodila zvlášť, ale 1938, kdy se republika ocitla v ohrožení, dohodly se na společném prvomájovém průvodu. Národní socialisty vedl v 30. letech Václav Klofáč a Fráňa Zemínová. Ta se mimochodem velmi angažovala ve zrušení veřejných domů a tím pádem prosáknutí prostituce do barů, restaurací a hotelů, kde už se jen těžko mohla kontrolovat, o zdravotních prohlídkách pracovnic nemluvě… Nyní máme rok 2024 a zas tak moc se nezměnilo.

6.7.1932  se tu konal sokolský průvod na počest IX.všesokolského sletu. Přesto, že byla hospodářská krize a lidem se nežilo lehko, náměstí bylo v obležení jásajících davů. Lidé přišli sami, z radosti, nikdo je nenutil, jako o 20 let později…Průvod Prahou trval skoro 6 hodin a městem prošlo skoro 80 000 sokolů a sokolek včetně 7 000 zahraničních účastníků.

12.6.1934 tu proběhlo slavnostní uvítání fotbalistů po návratu z Říma se stříbrnou medailí z mistrovství světa. Ve finále prohráli s Italy 1:2, i tak se jim dostalo triumfálního přijetí. V otevřeném autokaru seděli Plánička, Čtyřoký, Ženíšek, Kopecký a další.

26.6. 1935 se zde sešli katolíci Čs.republiky za účasti čestného hosta, francouzského kardinál ve funkci papežského legáta Pia XI. a poprvé a naposled se zde konala eucharistická slavnost. Celkem se náměstí i přilehlé ulice zaplnily 250 000 věřících. V průvodu šli i členové snad všech církevních řádů, dnes si po náměstí občas vykračují tak maximálně Haré Krišnovci.

26.2.1937 tu procházel pohřební průvod Renaty Tyršové, manželky dr.Miroslava Tyrše, jednoho ze zakladatelů Sokola. Svého muže přežila o 53 let a do konce života Sokol podporovala a reprezentovala.

29.5.1937 se lidé loučili s ministerským předsedou dr. Karlem Kramářem a o čtři měsíce později, 21.9.1937 zde procházel průvod nejsmutnější, na počest prezidenta sjednotitele a vzácného člověka, TGM. Rakev s tělem byla přepravena do Lán a uložena do hrobu na místním hřbitově vedle manželky Charlotty.

22.9. 1938 zde proběhla generální stávka proti vyjednávání vlády o odstoupení pohraničí Němcům . Vláda padla a nově zvolená generála Syrového německé požadavky odmítla, byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Jenže v Mnichově už to bylo nás bez nás… Za okupace patřilo náměstí Němcům, kteří si pospíšili a 19.3.1939 tu zorganizovali přehlídku německého wehrmachtu.

7.5.1939 tu procházel průvod s ostatky Karla Hynka Máchy, přivezenými z Litoměřic. Ostatky byly vystaveny v Panteonu Národního muzea a pak převezeny na Vyšehrad.

28.9.1939 stovky lidí položily květiny a věnce k pomníku sv. Václava. Na několik dalších let to bylo naposled…náměstím zněa němčina. Každoročně se opakovaly akce Das Eintopfessen, kdy se navařilo jídlo v ohromných hrncích a kolektivně rozdávalo a jedlo za účasti esesáckých špiček. Osobně byl přítomen gruppenfuhrer K.H.Frank. Výtěžek z prodaných porcí byl věnován na sociální péči. 15.3.1940 u příležitosti 1.výročí zřízení protektorátu se tu konalo velké shromáždění a setkání prezidenta Háchy s von Neurathem. Poté začala vojenská přehlídka, nad náměstím přeletělo 18 bombardérů a defilovali důstojníci a poddůstojníci wehrmachtu, policie a SS. 15.3. 1941 akce jako přes kopírák. Projížděla tu také lafeta s rakví Heydricha z Hradu na Wilsonovo nádraží. Následovano shromáždění 200 000 Čechů za přítomnosti celé protektorátní vlády, aby si vyslechlo projev snad největšího kolaboranta, ministra osvěty Emanuela Moravce. Vláda vyzvala „národ“, aby složil slib věrnosti Velkoněmecké říši…Z pohledu na davy se zdviženou paží za zpěvu české hymny mrazí ještě dnes.

5.5.1945 vypuklo v Praze povstání. Filmaři tušili, že náměstí bude dějištěm důležitých událostí, přišli včas a pořídili cenné dokumenty. Režisér Otakar Vávra tyto snímky pak použil pro svůj hraný dokument Cesta k barikádám. Na filmovém pásu je zachycen boj o čs.rozhlas, boje s Němci na náměstí, odnášení raněných, stavění barikád v ulicích stejně jako střelbou a bombardováním poničené budovy v horní části náměstí. Přímý zásah dostal dům na rohu Weberovy ulice, dnes Washingtonovy. Po více než 10 letech od konce války tu bude postaven Dům potravin, v přízemí se ještě později otevře občerstvení McDonald´s a dům se přestaví na hotel Occidental.

9.5.1945 projíždějí náměstím tanky sovětské, tehdy je obyvatelé ještě nadšeně vítají. 25.2.1948 – „vítězný“ Únor. Vítězný pro komunisty, pohroma pro naivní obyvatelstvo…Na 40 let to bude LID. Stalinův pohůnek a předseda vlády Gottwald oznamuje LIDU, že prezident Beneš přijal demisi odstoupivších ministrů. Vůle LIDU zvítězila.

13.3.1948 prošel náměstím smuteční průvod s rakví Jana Masaryka. A pak v 50. letech desítky manifestací zfanatizovaných a ohlupovaných davů skandujících hesla o lepších zítřcích a milované komunistické straně, která je k nim dovede…Trvalo to až do 17.listopadu 1989 a museli zemřít Jan Palach, Jan Zajíc, Evžen Plocek a další, aby se demokracie konečně vrátila.

Václavské náměstí zůstává dál jedním ze symbolů Prahy a jeho budoucnost bude nadále zajímavá. Kéž by byla bez tanků.