Židovské muzeum v Praze. Co tam?

Proč na prohlídku do Pražského židovského muzea míří jen málo obyvatel Prahy a České republiky? Ještě tak školní výpravy. Je to pochopitelné, běžný občan „jednoho z nejateističtějších států v Evropě“ vnímá židy prizmatem izraelsko palestinského konfliktu, který připomíná perpetuum mobile. Ze školy si většinou pamatuje, že Kafka byl židovský spisovatel a za druhé světové války zahynulo 6 milionů židů. To je tak asi vše. Přitom je to škoda, protože muzeum nabízí ucelený pohled nejen na židovské dějiny na našem území, ale i možnost poznat židovské náboženské a kulturní tradice prostřednictvím vystavených předmětů.

Přijměte tedy pozvání na virtuální prohlídku několika synagog a jejich expozic. Nechci zatěžovat údaji, odkud a z které doby ten který předmět pochází, to si ostatně mohou zájemci přečíst sami. Spíš to bude vyprávění o židovských tradicích a svátcích, které ortodoxní židé v nezměněné podobě dodržují po staletí. Třeba text vzbudí váš zájem a budete si chtít expozice sami prohlédnout. Záměrně píšu o expozicích v plurálu, protože pod pojmem „židovské muzeum v Praze“ se skrývá 6 objektů + starý židovský hřbitov. U každého objektu je také příslušná pokladna, kde lze koupit hromadnou vstupenku. Dovolte jednu radu od průvodkyně: pro nákup vstupenky zvolte kteroukoliv kasu mimu tu u židovského hřbitova. V sezoně (která je zde celoročně) , tu bývá dlouhatánská fronta. Proč zrovna tady? Inu, v tištěných průvodcích i na stránkách musea se turisté dočtou informaci, že prohlídka začíná od starého židovského hřbitova a vypraví se tam. Jenže než jim pokladní prodá lístek, ptá se, o který okruh mají zájem. Chtějí navštívit pouze museum (rozuměj Pinkasovu, Maislovu, Klausovu a Španělskou synagogu spolu s hřbitovem)  nebo také Staronovou synagogu? Ta je ve správě židovské obce a platí se zvlášť. Turisté to většinou předem sami nevědí a začnou se dotazovat na podrobnosti více či méně srozumitelnou angličtinou. A čas běží. Doporučuji tedy začít Maislovou synagogou, fronty tam nebývají. Navíc to má logiku i z hlediska chronologického. V Maislově synagoze je od března  2016 nová expozice mapující počátky židovského osídlení u nás a život ve středověkém ghettu. Navíc se prostřednictvím  filmu „vznesete“ nad tu část Langweillova modelu, kde bývalo ghetto, zmizelé za asanace. Pokračovat můžete Španělskou synagogou, kde budete obdivovat nádhernou ukázku výzdoby podle sefardských (španělských tradic). O roku 2022 je tu nová expozice a doporučuji vyhradit si na ni dostatek času. Velkému zájmu návštěvníků se těší obrazovky se sluchátky, kde si mohou ve svém jazyce vyslechnout příběh konkrétních osob, ať už známých osobností, nebo dnes jmen zapomenutých. Všechny osudy jsou ale silné a působí víc, než cokoliv jiného….Smutnou kapitolou jsou 30. a 40. leta, a samostatnou pak válečné období a transporty do Terezína. I tam však lidé žili, ať už to byl život plný strachu a strádání, i tak žily dětli. Jejich obrázky z té doby jsou vystaveny v Pinkasově synagoze. 80 000 jmen obětí na stěnách synagogy tvoří výmluvný pomník, hromadný  náhrobní kámen se jmény těch, kteří nemají vlastní hrob. Z Pinkasovy synagogy projdete starým židovským hřbitovem a čeká vás podle mého názoru nejzajímavější expozice v Klausově synagoze. Jestli vám zbydou síly a jste toho názoru, že smrt je součástí života, podívejte se i do budovy naproti. Patří spolku Chewra khadisha, charitativní organizaci, která se stará o nemocné, umírající a připravuje těla nebožtíků na pohřeb.