Křesťanské sakrální stavby 1 – baptisterium

Stavbám pro náboženské účely se říká sakrální stavby (z latinského slova sacer – svatý). Začněme obřadem svátostí křtu. U nás se provádí v kostele, stejně tak v Itálii, ale tam najdeme také zvláštní stavby, které vznikaly od 4.st. po přijetí křesťanství. Jsou to tzv. křtěcí kaple – baptisteria .Výraz je odvozen z řeckého slovesa baptizein – omýt, ponořit, křtít. V době raného křesťanství se křtilo ponořením do nádrže s vodou uprostřed stavby. Její rozměry umožňovaly hromadný křest, který se konal na Bílou sobotu po západu slunce.

Za nejstarší je křtěcí kapli je považováno římské battistero di san Giovanni, baptisterium sv.Jana na Lateránu. Tam se podíváme v některém z příštích příspěvků. Pravidelně se tam zastavujeme s klienty mých poznávacích zájezdů do Říma, protože na Lateránu stojí katedrála města Ŕíma (což není svatý Petr) a trojici pro křesťany svatých míst doplňují tzv. Svaté schody.

Nejvýznamnější baptisteria se dochovala na území pod vládou římské říše ve Středomoří,   především v Itálii, Španělsku, Francii, Portugalsku a v severní Africe, najdeme je ale také v Izraeli, Sýrii (Dura Europos, 3.st.) a v Arménii nebo v Persii, dnešním Iránu.

Když zůstaneme v Itálii, vedle toho lateránského musím zmínit baptisterium ve Florencii, protože to nelze minout. Jednak stojí přímo proti katedrále, jednak ho zdobí mistrovské dílo Lorenza Ghibertiho, které patří k mezníku renesančního umění.

Do Pisy láká návštěvníky v první řadě slavná šikmá věž. Jenže na Piazza dei miracoli, neboli na Náměstí zázraků stojí další dvě neméně zajímavé stavby – katedrála a baptisterium, které je tak velké, že si ho mnozí pletou s kostelem. Zajímavý je jeho půdorys, nikoliv běžný osmiboký, ale kruhový, a pak také výrazná střecha, připomínající poklop na sýr.

Středověcí lidé byli vesměs negramotní, zato dobře rozuměli symbolům. Věděli, že nepokřtěný člověk nesmí vstoupit do kostela, který by tak znesvětil. Proto se baptisteria stavěla jako samostatné stavby většinou naproti hlavnímu kostelu. V Itálii to platí pro již zmíněné křtěcí kaple v Římě, Florencii i v  Pise. Nemusí to tak být vždy, třeba v toskánské  Sieně najdeme baptisterium po mnoha stavebních úpravách na druhé straně katedrály. Tvoří v podstatě její součást, protože ji z důvodu nestabilního terénu vlastně podpírá.

Stavby baptisterií od období renesance během 15.stletí postupně zanikaly a nahradily je nádoby na svěcenou vodu u vstupu do kostela. Z našich kostelů známe většinou jednoduché mísy, ale na mnoha místech se dochovaly i krásné kamenné nebo cínové samostatně stojící nádoby, často zdobené postavou Jana Křtitele. Najdete je v Praze v Týnském chrámu (vida, další výraz do sbírky) a u Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí, ale třeba také v Bechyni v kostele sv. Matěje. Ta je cínová a pochází z roku 1555.

Osmiboký půdorys většiny baptisterií vychází z hluboké symboliky čísla 8 pro křesťanství. Pokřtěný člověk vstupuje do nového života a je duchovně vzkříšen spolu s Kristem. Ten vstal z mrtvých první den v týdnu následujícím po sobotě, sedmého dne. Tím se první den stal dnem osmým. Pokud vám počty nesedí, dovolím si připomenout, že Ježíš byl žid a židé slaví jako den sváteční sobotu, navíc nový den počítají od západu slunce dne předešlého. S osmým dnem jako počátkem nového života ve víře souvisí i obřízka židovských chlapců osmého dne po narození.

Hádanka na závěr. Jak souvisí habáni s křtěcí kaplí? Tu vyráběli novokřtěnci (anabaptisté), u nás zvaní habáni, příslušníci reformního křesťanského hnutí. Jako pronásledovaní přichází na naše území v době před Bílou horou, usazují se na panství  nekatolíků a vyrábí pro ně krásné jídelní servisy, tzv.habánskou fajáns. jak napovídá už název, novokřtěnci své členy „křtili znovu“ v dospělém věku. Takto souvisí anabaptisté s baptisteriuem.