Addio, Umberto
Práce průvodce je nejen práce s lidmi, kteří se stanou jeho klienty na pár hodin či dní. Je to také práce, kdy často vznikají hluboké mezilidské vztahy a z kolegů se stanou dobří přátelé. O to víc bolí, když někdo takový odejde navždy, protože místo, kde jsme se každý rok potkávali, už bude jiné. Prázdnější.
Bude to nejmíň 20 let, spíš víc, co jsem přijela se zájezdem do Sorrenta a poslušna pokynu CK se vydala do kasy koupit lodní lístky na Capri. Máš rezervaci? zněla otázka. Jakou rezervaci? Ne, nemám. Hm, tak to bude tam v 11.00 a zpět v 15.00. Ciao, Donatella, 50 Němců jako včera? To víš, že mám místo na lodi v 18.30, pro tebe vždycky. Bylo něco po osmé ráno, mé argumenty, že mě klienti roznesou na kopytech, zůstaly oslyšeny a teprve můj srdceryvný pláč nakonec pohnul místním vládcem pokladny. Od té doby jsem se vždy od února stresovala, jak to zase v Sorrentu v přístavu dopadne.
Po pár letech si mé služby průvodce po Praze v italštině objednala skupinka, kde byl také pan Umberto ze Sorrenta, navíc majitel cestovky a letního bytu na pronájem ve svém domě s nádherným výhledem na moře vysoko v kopcích.
Slovo dalo slovo a v dalších letech jsem měla po starostech. Umberto vždy čekal v přístavu, po srdečném přivítání oblepil trika mých klientů samolepkami se svým telefonem, kdyby se ztratili, donesl lodní lístky v těch nejlepších časech a už jsme pluli na jeden z nejkrásnějších italských ostrovů. Za rozumnou cenu měla má skupina kompletní servis. Žádná tlačenice na lanovku, ale malými autobusy na Anacapri. Tam jsem v jeho doprovodu dovedla klienty k vile švédského spisovatele Axela Munthe, doporučila výhled z Monte Solaro, ochutnali jsme limoncello a místní delikatesy. Kdo chtěl, šel s námi na oběd a Umberto nám nikdy neporadil špatně. Nakonec místní gnocchi alla sorrentina a dort Caprese si dával také. Vzpomínám, jak nás pak na Capri bral do Augustových zahrad, kde se znal s kustody a většinou jsme ani neplatili vstupné, často ho zaplatil sám za všechny, prostě nám chtěl udělat radost.
Roky mě Umberto zval, ať přijedu na prázdniny, roky jsem jeho nabídku zdvořile odmítala. Pak jsem ale jednoho léta změnila názor. Mým dvojčatům bylo šestnáct, chtěla jsem jim ukázat Capri, Pompeje a Vesuv. Vzhledem k časům letů jsme vyrazili na celý týden, z Prahy do Neapole a odtud vláčkem do Sorrenta. Umberto tam už čekal, naložil nás do svého otřískaného Fiátku, bral zatáčky po dvou kolech a v jedné zvlášť vypečené zákrutě málem vypadl z náhle otevřených dveří. Nicméně jsme šťastně dojeli a nadšeně se uvítali s jeho psy a kočkami. Umberto nám nosil granátová jablíčka a fíky, lednice byla pořád plná dobrot, jeho dcera Eleonora nás každý den ráno vozila do Sorrenta, odkud jsme vyráželi na výlety. Umberta znal na Capri každý, poslal nás prohlédnout si Muntheho vilu a vyjet na Monte Solaro. Stačilo říct Umberto a všude jsme měli dveře otevřené. Moje děti se cítily jako místní celebrity.
Když na Nový rok o půlnoci zazvonil telefon, věděla jsem, že volá Umberto, vždy jsme si popřáli vše dobré a těšili se na nové setkání. Na Nový rok 2023 jsem na telefon čekala marně…. Umberto Persico, turistický průvodce, člen Řádu Maltézských rytířů a noblesní pán s velkým srdcem odešel klidně v rodinném kruhu ve věku 83 let. Capri už pro mě nikdy nebude stejné, protože s ním odešel i kus mého života. Caro Umberto, děkuji ti za všechno, budeš mi moc chybět.