Březen, nový začátek
Studium cizího jazyka je cestou objevů a souvislostí. Chcete příklad? Tak třeba názvy posledních čtyř měsíců roku. Anglické September, October, November, December je slyšet v němčině, francouzštině, slovenštině a dokonce i v ruštině. V těch názvech se skrývají číslovky 7,8,9,10. Jinými slovy september je sedmý měsíc, october osmý a tak dále. Fajn. Jenže nemá snad rok 12 měsíců? Má, ale nebylo tomu tak vždy, za Romula měl římský rok měsíců jen 10 a začínal březnem.
Březen byl zasvěcen bohu války Martovi a znamenal nový začátek. Skončila zima a začínala nová vojenská tažení. Legionáři se v Římě scházeli na Campo Marzio, Martových polích, která jinak sloužila i jako cvičiště a prostor pro pořádání velkolepých představení pro obyvatele města. Dnes tudy chodím s klienty poznávacích zájezdů do Říma směrem k Augustově mauzoleu, které tu bylo postaveno v 1.století jako jedna z prvních stálých staveb.
8.března se slaví Mezinárodní den žen. Nihil novi sub sole, nic nového pod sluncem, řekli by staří Římané. Svým ženám věnovali Matronalia, což byl svátek římských matron jako dárkyň nového života, kdy se přinášely oběti ochránkyni rodiček, bohyni Juno Lucině. Latinsky lux, italsky luce znamená světlo, zde míněno jako světlo nového života. Chrám této bohyně už sice nestojí, ale název se částečně zachoval v podobě náměstí a kostela sv.Vavřince – san Lorenzo in Lucina. Pro nás může být zajímavé, že v tomto římském kostele byl pohřben il Divino boemo, božský Čech – hudební skladatel Josef Mysliveček. Jeho jméno je bohužel skoro zapomenuto, přitom byl velkým vzorem a přítelem o 15 let mladšího Mozarta.
Zpět k počtu měsíců v roce. Chybějící dva měsíce přidal do římského kalendáře druhý římský král Numa Pompilius. Leden byl zasvěcen bohu Janovi a prosím, nedělejme ukvapené závěry, Římané neměli boha Honzu. Bůh dvou tváří, hledící současně vzad do minulosti, a vpřed do budoucnosti, se jmenoval Janus, po italsku Giano. Odtud gennaio, italsky leden a January apod. v mnoha dalších jazycích. A proč tedy „Janovi“? No protože Janus v 1.pádě zní v češtině Janovi v pádě třetím. Nikoliv Janusovi, víme? Tímto se omlouvám všem znalcům Rychlých šípů, ti to určitě vědí skrz Rychlonožku. Jeho často používaný výrok U Jóviše byl odvozen od boha Jova, v 1.pádě Zeus. No není ta čeština líbezná? Ne není, jsou přesvědčeni mí zoufalí studenti češtiny pro cizince.
V období kolem svátku sv.Valentýna se v antickém Římě děly věci. Tehdejší svátek se nazýval Lupercalia (také Februa, viz měsíc únor, February anglicky, febbraio italsky) a odehrával se na jednom ze sedmi římských pahorků Palatinu. Podle tradice právě na úpatí Palatinu v jeskyni Lupercalia nalezl pastýř Faustulus dvojčata Romula a Rema, které kojila vlčice – lupa.
Při Luperkáliích se lidé shromažďovali právě u této jeskyně a kněží zvaní luperci tu obětovali kozy a psa. Poté si oblékli zvířecí kůže, ze zbytků nařezali řemínky a začala mela. Luperkové obíhali Palatin a šlehali každého, kdo se jim připletl do cesty. Nepřipomíná vám to naše velikonoční pondělí? Ale pozor, je tu zásadní rozdíl. Zatímco české a moravské ženy a dívky se snaží schovat nebo utéct před pomlázkou, římské ženy rány řemínky přímo vyhledávaly, protože jim to mělo zajistit plodnost.
Latinský výraz pro očistné rituály v antickém Římě tak přešel do názvu měsíce února, latinsky Februarius. Římané v tomto měsíci čistili své domovy i duše, aby se připravili na příchod jara. Brufen tehdy neměli, takže klasické zimní nachlazení vyřešila horečka, která vyhnala nemoc z těla. Případně to lítání po Palatinu při luperkáliích. Jestli to bylo zrovna v sobotu, už se asi nedozvíme, nicméně až budete v únoru ležet s horečkou v posteli, můžete si pustit skvělý film Saturday Night Fever. Stonat budete tak jako tak, ale ten film vám určitě zvedne náladu.