Charismatický hovor v kajutě vlaku

Miluju vlaky. Pokud do cíle mé cesty jede vlak i autobus, volba je většinou jasná. Přestože cena bývá vyšší a čas strávený na cestě delší. Asi v tom bude kus rodinného dědictví. Děda byl ajzlboňák, díky tomu s babičkou sjezdili vlakem půl Evropy i v době hluboké totality. Mám ještě schovaný jeho itinerář vlakového zájezdu Čedoku psaný modrou barvou na starém psacím stroji. Z hlediska logistiky je to mistrovské dílo. Příjezdy a odjezdy vlaků v rámci 24 hodin, čas přestupů na další spoje, volno a organizované vycházky v jednotlivých městech. U časů přejezdu hranic vždy tučně uvedena poznámka pasová kontrola.

S prarodiči jsem byla vlakem dvakrát v Rumunsku. Cesta trvala 3 dny a většinu času jsem zírala z okénka na lány kukuřice z horní palandy v kupé pro 6 (bylo nás  pět, kromě naší rodiny se tam tísnili ještě postarší manželé). Jednou jsme dokonce bydleli v odstaveném vagóně na nádraží v Horní Plané a chodili se umývat k nádražní pumpě. Pro mě krásné vzpomínky, pro  babičku asi méně, děda byl v pohodě.

Nejsem sice přímo šotouš, nicméně když je možnost vidět v Praze Orient-Express, nenechám si ji ujít. Na jízdenku nemám a mít nebudu, ale okukování nablýskaných vagonů je gratis. Proto jsem loni vyrazila v určený čas na Hlavní nádraží mezi ostatní zvědavce. Ono to není zas tak jednoduché, zjistit z které koleje a v kolik hodin jednou za rok vlak z Prahy odjíždí. V běžném jízdním řádu to není, na informacích vás odkážou na společnost, která vlak vypravuje, pak sháníte manažera, který to ví. Nicméně podařilo se, luxus na kolejích dorazil na první nástupiště a byla to paráda. Neodpustím si trochu jízlivosti. Na odjezdu byl Venice Simplon – Orient–Express opožděn o 20 minut.  Tahle sekera tak nějak zlidštila celou tu přepychovou záležitost a přiblížila ji obyčejným smrtelníkům.

Cesta Orient Expressem je určitě zážitek a v tomto případě cesta je cíl. Jízdenka stojí podle toho, který typ ubytování cestující zvolí. Podávají se vybrané lahůdky, které připravují michelinští šéfkuchaři, jen ten nejlepší sekt je dost dobrý. Nádobí se blyští, lustry se třpytí. O to víc mě mrzí, že čeština úpí. A jsme zpátky u těch kajut.

Celý život pracuji jako průvodkyně a lektorka jazyků a jsem zkrátka citlivá na to, jak se s češtinou někdy zachází. Chápu, že si toho mnozí ani nevšimnou, pokud už se rozhodli zažít tento luxus, zajímá je velikost kupé, pardon kajuty. Ale to se muselo šetřit zrovna na překladateli? Zjevně ano, stačí informační text  předhodit AI translatoru, je to za chvíli a nic to nestojí.

Takže vážení, pokochejte se výhledem z kajuty v půvabné atmosféře. Před večeří si budete lámat hlavu, co na sebe, když je vyžadován báječný dress code. Možná znejistíte, jak dlouho celá ta paráda potrvá, když se pak máte odebrat na odpočinek . Ještě že ne rovnou na vejminek.

No co už, zhodnotil by můj syn. Možná jsem zbytečně přecitlivělá. Takže ponechám stranou nesmysly na webu a 8.července 2026 opět vyrazím na Hlavní nádraží pokochat se půvabnou atmosférou Orient-Expressu. Když bude mít čas i má kamarádka, určitě spolu zapředeme nějaký ten charismatický rozhovor.