Dikce, Benedikt a průvodce
Souvisí dikce s Benediktem? Slovy (nejen) našich fotbalistů – tak určitě. A jak obé souvisí s průvodcem? Tak, že dikce jako osobitý způsob řeči a vyjadřování včetně zřetelné výslovnosti, tempa a modulace hlasu je pro někoho, kdo poskytuje průvodcovské služby, zásadní. Pokud je to průvodce po Praze a Itálii, odkud pocházejí benediktini, máte téma tohoto článku.
Pražský hrad by sice mohl trochu zapracovat na obohacení prohlídkové trasy (mnoho mých kolegů průvodců je stejně jako já přesvědčeno, že při troše snahy by šlo zpřístupnit Španělský sál) , i tak je to nejnavštěvovanější památka nejen Prahy, ale rovnou celého Česka. Naprostá většina českých a moravských škol mířících do hlavního města volí při výběru z nabídky exkurzí právě návštěvu Pražského hradu. Je to logické, kde jinde lze najít lepší příklad dějinného vývoje a posloupnosti českých panovníků, než právě tady? Gotická svatovítská katedrála je spojena s Otcem vlasti Karlem IV, románská bazilika sv. Jiří s rodem Přemyslovců. Tím se dostáváme k blahoslavené Mladě a s ní k Benediktovi.
Dámy byly rychlejší. Právě Přemyslovna Mlada přivedla z Říma, kam se vydala požádat papeže o povolení založit klášter, první benediktinky, řádové sestry řehole sv. Benedikta. Ženský benediktinský klášter u sv. Jiří na Pražském hradě vzniká roku 976, o 20 let dřív, než ten mužský benediktinský v Břevnově. (ten ovšem už zase existuje, zatímco klášter u sv. Jiří zrušil roku 1782 Josef II, kdo jiný).
Zbavit se faldíků po vánočním hodování (nebo kdykoliv jindy) nemusí být zrovna snadný úkol. Kdo sportuje stylem „skáču lidem do řeči a vrhám stín“ se určitě musí hodně přemáhat, aby ještě na Tři krále vyběhl z tepla obýváku do mrazu. Chce to velké odříkání a disciplínu, zkrátka řeholi. Výraz je odvozen z latinského regula, pravidlo, a byl to právě sv.Benedikt, který jako první sestavil soubor přísných pravidel, jímž se řídí činnost řádu a život jeho členů. Stalo se tak roku 529 na hoře Montecassino, kde „otec západního mnišství“ Benedikt založil klášter. Jeho stoupenci, benediktini, tak vstupují na dějinné jeviště. Mimochodem sv. Benedikt byl roku 1964 prohlášen patronem Evropy, tudíž je i patronem naším. Věřím, že byl charismatickou osobností a jeho způsob řeči (dikce ) byl určitě osobitý.
Benediktinský klášter Montecassino je nesmírně zajímavým místem, takže si zaslouží samostatný článek. S klienty poznávacích zájezdů do jižní Itálie jsem klášter navštívila několikrát. Přestože byl totálně zničený za 2.světové války, restaurátoři odvedli skvělou práci a Montecassino doslova vzkřísili z popela jako bájného ptáka Fénixe. Naštěstí se zachovaly původní podzemní prostory s hrobem sv. Benedikta a jeho sestry – dvojčete, sv. Scholastiky. Málo se to ví, ale Montecassino a pražský Smíchov spojuje umělecký sloh tzv. beuronské školy.
Beuronské umění vzniklo kolem roku 1868 v benediktinském opatství sv. Martina v Beuronu (odtud název) v dnešním Bádensku-Württembersku. Zájemci si mohou dohledat o tomto svérázném uměleckém směru, mixu umění starého Egypta, Asýrie a také zdobné secese podrobnější informace, nerada bych se příliš vzdálila od tématu Benedikta a dikce. Co zmínit musím – roku 1880 přišli beuronští benediktini do pražských Emauz a jejich umění ovlivnilo umělce jak domácí, tak zahraniční! Alfons Mucha, Jan Kotěra, František Bílek, Anton Gaudi, Gustav Klimt nebo Jože Plečnik jsou vesměs známí a slavní malíři a architekti, o nichž slyšel kdekdo. Ale o Beuronu? Emauzský klášter byl bohužel velmi poškozen během náletu 14.února 1945, ale dochoval se ženský benediktinský klášter sv. Gabriela na Smíchově. Vedle krypty v Montecassinu tak jedny z nejstarších a nejzachovalejších památek beuronské historie na světě máme v Praze.
Doufám, že vše bylo dobře řečeno, po italsku bene detto.