Když voucher není voucher

Obecně voucher  potvrzuje nárok zákazníka na čerpání služby nebo odběr zboží. Jako průvodkyni cestovního ruchu mě vouchery vybaví CK, já je pak předložím při ubytování v hotelu, místnímu dopravci nebo u kasy muzea. Znamená to, že objednaná služba je předem uhrazena a já jen případně vyzvednu vstupenky, nebo, jako v tomto případě, lodní lístky. Fajn, z přístavu Castellamare vyrážíme lodí na Capri. Na voucheru je uvedeno datum, lodní společnost, počet klientů a QR kód. Víc, než dost, v klidu proto předkládám voucher postaršímu Italovi v kase a s úsměvem žádám 44 lodních lístků. Signore hodí oko na listinu a položí mi zásadní otázku – máš voucher? No jistě, právě jsem vám ho předala. Ne ne, tohle není voucher. A je po klidu. Začíná slovní ping pong, já tvrdím, že je, on smečuje, že není. Co na papíře chybí, je samo slovo VOUCHER. Mám si to vyřídit s agenturou, on mi na tohle lístky nevydá. Je sobota ráno, telefon mi hlásí, že volaná osoba není registrována v síti (?). Za 20 minut jede loď, unavení klienti mají za sebou 2,5 km pěšky kvůli zavřené silnici a teď jim mám oznámit, že stráví 9 hodin před koncem zájezdu tady v tom celkem nezajímavém městečku, místo na Capri? Moji blízcí o mně vědí, že jsem velmi emotivní a od smíchu k slzám nemám daleko. Také se umím pěkně politovat, když je třeba, což je přesně tato situace. Aby z toho signore něco měl, vezmu to italsky. Ach já nešťastná, co si počnu? Všechno je zaplacené, jedeme z takové dálky a teď se nedostaneme na Capri? Navíc sem jdeme pěšky, nikdo nám neřekl, že je zavřená silnice, a majitel hotelu to věděl…Slzy se mi koulí po tvářích docela spontánně…a najednou se karta obrací. Va bene, signora, non si preoccupi, nedělejte si starosti. Tohle italské zaklínadlo na všechno mi zní jako rajská hudba. Signor Antonio se ze zlého Cerbera mění jako mávnutím kouzelného proutku na švarného zachránce zoufalých princezen. (určitě mu to dělá dobře). Z tiskárny se hrne jeden lístek za druhým, najednou je voucher zase voucher. A já se časovým střihem vracím do doby před 30 lety, kdy jsem podobným způsobem vydyndala v kase v Sorrentu lepší časy odjezdů, než nabízené v 11.00 tam a ve tři zpátky, protože tehdy CK neměla rezervaci.  Nakonec si mí klienti Capri báječně užili a já jen přemítám, jestli to na mě dědek Antonio zkoušel, nebo ne. Kdo ví. Ale pro jistotu napřesrok si před odjezdem ověřím, že slovo VOUCHER bude na papíře vytisknuté aspoň o velikosti 14. A tučně.