Na čárce záleží
Je to už dlouho, tehdejší papež Benedikt XVI. zrovna někam odcestoval. Jistý redaktor o tom informoval posluchače a z éteru zaznělo, že jeho sváátost navštíví…. Co mě zaujalo, byl ten „titul“. Nebo spíš netitul. Dotyčný redaktor zjevně neměl ponětí, že čárka se počítá. Titul Svatého Otce fakt nezní Jeho sváátost.
Pevně doufám, že dotyčného někdo na jeho omyl upozornil. Jistě, chybujeme všichni, také mám máslo na hlavě. Následuje odbočka od tématu, klidně ji přeskočte, pokud chcete. Pár let po sametu, vše v pohybu, v televizi šlo spousta převzatých pořadů. Jedním z nich byl dokumentární cyklus o psích plemenech, který jsem překládala z italštiny. 12 dílů, 10 různých plemen, plus dva díly obecně o výchově a výcviku psa. Výšku v kohoutku jsem dala na první dobrou, ale povely mi byly zcela neznámé. Času málo, vygooglit to tehdy nešlo, tak jsem to riskla. Žádný úpravce textu překlad do češtiny tehdy nekontroloval, nebyl čas ani peníze. Psy miluju, ale dodnes se děsím, že až si budu na poznávacím zájezdu do Itálie povídat se svými klienty, kteří seriál viděli, uslyším větu – kterej blb to překládal? No jo, dnes už taky vím, že povel „ponechat psa na místě“ zní správně „odložení za pochodu“. Takže bych měla být tolerantní k chybujícím redaktorům.
Jenže to nejde, uznejte, že Svatý Otec je pro katolíky důležitější než sebekrásnější zlatý retriever. Takže zpět k papeži. Jako hlava katolické církve má titulů více, ale žádný z nich není „svátost„. Těch je totiž sedm, křest na prvním místě. Cca 15% novorozenců v ČR je křtěno, což je myslím slušné číslo v naší většinově ateistické společnosti. Dále sem patří svátost biřmování, eucharistie (tj.přijímání během mše svaté), pokání, svátost nemocných (dříve posledního pomazání umírajících), svátost kněžství, svátost manželství. Papež nikde.
I když to není historicky přesné, tradičně je za prvního papeže považován sv. Petr. Titul „papež“ (z latiny papa, zdrobnělý výraz pro otce) není oficiálním titulem a používá se běžně na veřejnosti a v médiích. Pan redaktor mohl informovat, že papež Benedikt XVI odjel tam a tam a bylo by to v pořádku. Stejně jako označení hlavy katolické církve slovy Svatý Otec nebo Jeho Svatost. Dovolím si parafrázi – long wovel matters, řekli by Angličané.
Italové sice v písmu neoznačují (až na výjimky) délku samohlásek, ale v mluvené řeči ano. Studenti italštiny se tak hned v prvních lekcích učí správně vyslovit krátké „e“ ve slově sette (sedm) a delší, přízvučné „é“ ve slově sete (žízeň). Stejně tak se významem liší carro-caro, nona-nonna, rosa-rosso a další. Nakonec sem patří i papež, totiž papa, vysloveno jako pápa. Když čárku umístíte nad druhé a , bude to papá, což je tatínek. Ale to je celkem hezký omyl, vzhledem k tomu, co má Svatý Otec symbolizovat.
Pozor by si měli dát i turisté, mířící do slunné Itálie nejen za památkami a mořem, ale i za pravými těstovinami. Především dámy. Když si objednají péne místo penne, číšník se většinou mile usměje se slovy certo signora, subito (jistě, madam, hned to bude) , případně je přejede zkoumavým pohledem. Takže opatrně, dámy. Penne jsou těstoviny, pene je mužská chlouba. Na čárce záleží.