Něco pro milovníky železnic

Projet se v Itálii rychlovlakem FrecciaRossa je bezesporu zážitek, který ovšem něco stojí. Na druhou stranu je vyšší cena vyvážena možností koupit si lístek u vyhrazené pokladny, kde většinou nebývají fronty. Co ale v případě, že potřebujete vlakem překonat vzdálenost do 10 kilometrů? Pak se připravte na intenzivní zážitek a vyhraďte si na něj dost času. Vítejte v Absurdistánu.

Přitom by se zdálo, že díky moderním technologiím může být jen lépe – chytré telefony kam se podíváš. Nikomu nevymlouvám, že i v Itálii se přes takový telefon dají lístky na vlak koupit, pokud máte příslušný program a  „vyznáte se v tom“. Bez mučení přiznávám, že já se v tom zrovna dvakrát nevyznám ani v češtině, nemám internetové bankovnictví a pokud jde o moderní technologie, jsem dost konzerva. Takže zbývá  varianta koupit lístek u kasy na nádraží. Což o to, na mnoha italských vlakových  nádražích pokladny skutečně najdete, jde-li o větší města typu Florencie nebo Verony, dokonce mají i otevřeno už v 8.00. Tím ale veškerá podobnost s těmi našimi končí. Už fakt, že pokladny fungují současně jako infokanceláře a příslušní zaměstnanci mají svatou trpělivost, mizernou angličtinu a pohybují se jakoby ve vatě, vás nesmí zaskočit. Z míry zájemce o lístek třeba ve Florencii trochu vyvede, že nejprve si musí vystát frontu na číslo, s číslem se zařadit do další fronty k – většinou jediné otevřené – pokladně a vzít si něco na čtení. Zanechte veškeré naděje, vy kteří vcházíte,chtělo by se zadeklamovat spolu s Dantovou Božskou komedií, když na tabuli svítí 125 a vy svíráte v ruce 147. Většina lidí před vámi jsou cizinci, rozhovor bude dlouhý. Je nějaká jiná možnost, jak si koupit lístek na vlak z Florencie do pár kilometrů vzdáleného Sesto Fiorentino, kde cestovky při poznávacím zájezdu parkují autobus?

Pokud vás cestuje jen pár, jízdenky si můžete vytisknout v automatu. I zd esi na akci vyhraďte dostatek času, systém  si s vámi bude košatě povídat. Rozhovor zahájí ve vámi zvoleném jazyce hlasitým varováním, abyste si rozhodně dali pozor na zloděje, kteří touží po vašihc proprietách. Poté vás čeká důležitý úkol – bezchybně zadat název výchozí i cílové stanice. Pozor na záludné zdvojené souhlásky ve slovech, leckdy s tím mají problém i Italové, systém pak hlásí, že stanice neexistuje a vy musíte začít znovu. Další v pořadí je výběr časového pásma, kdy si přejete jet. Vy byste rádi za pět minut, systém je však neoblomný. Dokud nezaškrtnete od-do, dál vás nepustí. Následuje sposta dalších otázek – kolik vás pojede, budete si přát platit v hotovosti či kartou, vlastníte nějakou průkazku na slevy, přejete si účtenku atd atd. Najednou lze koupit pouze 6 jízdenek, takže tisknout lístky v automatu pro skupinu 50 klientů, kteří vás hustě obstoupí, ptají se, radí, dýchají vám na zátylek a sledují každý váš pohyb, je pouze pro průvodce flegmatiky. Flegmatik nejsem.

V létě 2015 byla zrušena možnost nakoupit si lístky do foroty podobně jako jízdenky na tramvaj třeba v říjnu ( na konci sezony) a frajersky je rozdat klientům ještě v autobuse v dubnu následujícího roku.  Bohužel tzv. kilometrická pásma do vzdálenosti 10 km se už v trafice neprodávají. Je možné nechat si lístek vytisknout, stále však platí, že od momentu vytisknutí neoznačený lístek platí pouze omezenou dobu, nepřeklene tedy  říjen-duben. Proč lístky trafiky nemají v dostatečné zásobě? Inu, ony nějaké mají, ale když se přižene průvodce s požadavkem 50 jízdenek, odmítnou prodat veškeré zásoby a raději se pustí do tisku. Připočtěte minimálně 15 minut, další čas bude potřeba na označení té hromady ve strojku na nástupišti, než se klienti začnou scházet. Papír o gramáži účtenky ze samoobsluhy musíte nacpat do strojku tak, aby se neshrnoval a přitom se celou levou stranou dotýkal nějakého čidla, které ne a ne zabrat, když to není dostatečně nalevo. Čas běží, nervy tečou, za vámi se tvoří fronta zoufalců, kterým vlak odjíždí za minutu. Z toho důvodu už chodím na nádraží aspoň půl hodiny předem, označuji na etapy a milosrdně pouštím ty nejzoufalejší za mnou před sebe. Ve finále s milým úsměvem rozdávám lístky se slovy : třetí nástupiště, lístek už je označený“. Nejkrásnější chvíle je, když mi v ruce zbyde vlastní lístek, což znamená jediné – skupina je ve vlaku, nikdo nechybí.  Takže přátelé pozor nejen na časté stávky na italské železnici, ale i na krátké vzdálenosti!