Vibrantní atmosféra lokality

Miluju latinu. Mám z ní maturitní zkoušku. Recitovala jsem stejný úryvek z Caesarových Zápisků o válce galské jako kdysi můj táta – Gallia est omnis divisa in partes tres a poté barvitě líčila, jak chtěl Caligula svého koně prohlásit senátorem. To už pochopitelně česky. Byla jsem jediná na škole za posledních deset let, kdo si zvolil maturitu z latiny. Hodný pan profesor mi napsal výbornou a přísedící tělocvikářka neměla námitky.

Miluju italštinu, která z latiny vyšla a živí mě. Italy provádím v Praze, Čechy v Itálii a dokonce si dovoluji italštinu vyučovat. Je krásná a melodická. Miluju také češtinu, můj mateřský jazyk. S tím úzce souvisí název tohoto článku, který jsem zaznamenala před pár lety v nějakém reklamním katalogu na veletrhu cestovního ruchu. Jo tak vibrantní atmosféra, řekl by můj manžel, který nesnáší cizí slova a tvrdí, že všechno se dá říct česky. Diskuse s ním bývají vyhrocené ve chvíli, kdy začnu bránit latinu jako odrazový můstek pro výuku systému gramatiky cizích jazyků, protože si nedá vysvětlit, že když nemáme v češtině způsob konjunktivní, nemáme ani překlad. Tady jsem však na jeho straně, přestože tento hrůzný slepenec se do češtiny vloudil doslovným překladem z angličtiny, nehledě na řecký původ slova atmosféra.  No co už, novotvary a výpůjčky z jiných jazyků tu byly a budou, konečně dají se skvěle využít jako společenská hra typu Kefalín, a čo vy si pod tým predstavujetě? Tady se otvírá ohromný prostor pro kreat…, pardon, tvořivost, protože každý zúčastněný má své vlastní zážitky z místa, kde se mu líbilo na dovolené. Napadá vás, jak by se zmíněný výrok dal říct hezky česky, aby atmosféra v lokalitě dostatečně vibrovala? Že to nejde? Ale baže. Pro mě osobně to nic těžkého není, když kromě italštiny miluji i tu Itálii a Italy. Zkrátka  – tady to žije!