Italsky Rusky

Santini. Geniální a nadčasový.

S trochou nadsázky lze říct, že ikonickou stavbu Fallingwater amerického architekta Franka Lloyda Wrighta zná skoro každý. Jedinečný kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře stejně jedinečného stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichela zná málokdo, přestože patří k památkám UNESCO. Přitom je tu něco, co Američana s Čechoitalem v přístupu k architektuře spojuje a myslím, že Jan Blažej by si s Frankem Lloydem určitě měli o čem povídat.  

Blog

Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, cisterciácký klášter v Plasích, kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv.Jana Křtitele v Sedlci. I to jsou díla geniálního tvůrce gotizujícího baroka Jana Blažeje Santiniho Aichela. Slovy historika Víta Vlnase je to architekt nadčasový a velmi originální. Santiniho předci byli severoitalského původu, dědeček, zedník Antonio Aichel, je v Praze doložen poprvé v roce 1635, kdy se oženil s Kristýnou Ostovou z Plzně. Měli spolu řadu dětí, z nichž nejmladší syn Santini Aichel se vyučil na Starém Městě zdatným kameníkem. Do svého domku na Hradčanech přivedl v roce 1675 nevěstu Alžbětu Thimovou. Narodily se jim tři děti, nejstarší  Jan Blažej Santini Aichel byl pokřtěný v chrámu sv. Víta 4. února 1677. O jeho vzdělání i soukromém životě toho víme překvapivě málo, nemáme zdání,  jak vypadal. V dobových pramenech je zmiňován jako  „chromý Santini“, což mu zřejmě zabránilo pokračovat v otcově kamenickém řemesle. Nicméně s velkou pravděpodobností za ním docházel do chrámu sv.Víta, kde otec pracoval na opravách tohoto gotického skvostu. Syn se tedy vyučil malířem, žádný jeho obraz však dnes neznáme. Už ve dvaceti letech, kdy se začal s velikým úspěchem věnovat architektonickým projektům, působí jeho návrhy velmi suverénně. Na řadu svých staveb osobně dohlíží, ale cechovní pravidla mu neumožňují pracovat jako provádějící stavitel. Ve stejné situaci je Jean Baptiste Mathey, který byl pravděpodobně Santiniho učitelem. Tento Burgunďan římského školení završil raně barokní etapu architektury v Čechách a Santiniho tvorbu rozhodně ovlivnil. Stejně tak jako tovaryšská cesta do Itálie v letech 1696 až 1699 , kde na Santiniho hluboce zapůsobilo dílo Francesca Borrominiho.

Po návratu dostává prestižní zakázky od opatů velkých církevních řádů, především cisterciáků, benediktinů a premonstrátů.Ti chtějí barokními přestavbami klášterních areálů navázat na nejslavnější dějinnou dobu u nás, to je bezesporu doba Karla IV, v umění doba gotiky. Právě Santini dokáže tyto dva umělecké směry geniálně skloubit. S gotickými prvky pracuje suverénně a osobitě. Vnímá úlohu světla u středověkých katedrál a inspiruje se tím při řešení svých staveb, které jsou světlem prostoupena, světlo je pro něj součástí konstrukce. Jako hudební skladatel má představu o výsledku už na začátku a také ho dosahuje – postupně dává dohromady celek, který působí nesmírně harmonicky.

Santinimu se připisuje asi 80 staveb, z nichž dobrá dvacítka se nachází v areálu žďárského klášterního panství. Roku 1706 dostává od opata Václava Vejmluvy první zakázku – opravu konventního kostela a vložení empor pro varhany. Právě zde je patrná římská inspirace Borrominim v řešení žebroví v kapli v paláci Propaganda fide. Další zvláštní stavbou ve Žďáru je morový hřbitov, jehož tvar vynikne při pohledu z výšky. Koncem 17.století zasáhlo území Čech několik morových epidemií a vrchnost měla za povinnost oběti moru pohřbívat na samostatném hřbitově. Najdeme tu symboliku božské Trojice – tři kaple propojené zvlněnou zdí, což v druhém plánu vytváří tvar Golgoty, lebky, tak jak je to typické pro barokní dobu. Memento mori v kostelích i na náhrobcích je všudypřítomné.

Kaple jména Panny Marie v Mladoticích je první stavbou, kterou Santini dělal pro cisterciáky v Plasích. Jejich klášter patřil k největším v českých zemích, od výsledku se odvíjely další zakázky pro velmi náročného stavebníka. Santini zvolil centrální půdorys ve tvaru šesticípé hvězdy, stella maris, což je jeden ze starobylých titulů Panny Marie jako hvězdy na cestě ke Kristu. Architekt si tu pohrává se stavebními prvky jako pilastry a klenáky, které mají být zatížené a vlastně žádnou váhu nenesou. Až neuvěřitelný je fakt, že obvod stavby se uvnitř a zevně liší pouze o dva centimetry, architekt toho dosáhl velkou vnitřní členitostí prostoru.

Plaskému klášteru patřilo také probošství v Mariánské Týnici, kde Santini vybudoval na objednávku plaského opata poutní kostel Zvěstování Panny Marie s neobvyklým půdorysem řeckého kříže (stejně jako má farní kostel sv. Václava ve Zvoli). Opat pověřoval architekta i návrhy drobných staveb v okolí a Santini ke všemu přistupoval velice osobitě. Najdeme zde hospodářský dvůr, kde jednotlivá stavení v celku vytváří hudební nástroj lyru. V Ostrově nad Oslavou stojí hospoda s půdorysem W, symbolizující jméno zadavatele – opata Václava Vejmluvy. Kostel v Obyčtově má tvar želvy, která je  v kabale symbolem stálosti ve víře. Když to bylo k dobru věci, Santini měnil pravidla. Třeba v Horní Bobrové, kde vyřešil zadání rozšířit a přestavět původní gotický kostelík sv. Petra a Pavla tak, že přistavěl loď k té původní, kde nechal oltář. Tím obrátil celou geometrii kostela o 180 stupňů.

Santini byl hluboce věřícím katolíkem. Z jeho často šifrovaných poznámek a využívání jinotajů a magie čísel  badatelé vyvozují, že měl zálibu v kabalistických naukách. Nešlo ovšem o iracionální mystiku či magii, nýbrž o intelektuální výbavu barokního vzdělance. Jisté je, že schopnost vtělit složité symbolické obsahy, často vyjádřené vzájemnými poměry čísel, do konkrétních staveb mu získávala věhlas u obdobně naladěných zadavatelů. Jeho kostel na Zelené hoře je oblíbeným místem záhadologů. Podle jedné teorie jde o zdroj boží energie, spadlý z nebe. Podle jiných ukazuje cestu k templářskému pokladu. Je to ale především vrcholné dílo křesťanské mystiky a vrcholné dílo architekta Santiniho, syntéza všeho, čeho byl schopen.

Na jaře roku 1719 byl v katedrále sv. Víta v Praze otevřen hrob Jana z Nepomuku a objeveny zbytky tkáně, údajně se jednalo o jazyk. To byl počátek snahy o kanonizační proces tohoto českého mučedníka víry, ale také počátek společného úsilí opata Vejmluvy a Santiniho vybudovat důstojnou památku v kameni. Shodli se na symbolice čísla 5, pěti ran Kristových i pěti prstů žehnající božské ruky, pěticípá hvězda tvoří půdorys kostela. Pětka odkazuje k údajným pěti hvězdám na hladině Vltavy, kam byl vikář Johánek shozen. Pět písmen tvoří latinské slovo TACUI, (mlčel jsem) s odkazem na zpovědní tajemství královny Žofie. Kostel je hvězdou mezi hvězdami, protože ambity kolem něj jsou tvořeny pěti kaplemi a pěti vchody do areálu, zdobenými pěti sochami symbolizujícími ctnosti Jana z Nepomuku.

Ze Zelené hory pocházel jak Jan Nepomucký, tak cisterciáci, kteří sem přišli. Původní název kopce Černá nebo Strmá hora, byl přejmenován na Zelená. Opat Vejmluva získal pro kostel tu nejcennější relikvii – jazylku, která je součástí chrámového pokladu.

V Praze se setkáme s řadou Santiniho děl. Třeba tři paláce na Malé Straně, Kolowratský, MorzinskýSchönbornský. Genialitu dokládá podoba někdejšího cisterciáckého konventu na Zbraslavi, kde poprvé použil gotizujících prvků. Je to i dramatická modelace interiéru kostela theatinů (kajetánů) v Nerudově ulici. Italská inspirace je patrná na fasádě kapitulního děkanství na Pražském hradě, kterou bychom si na první pohled se Santinim spojili jen těžko. Drobnější, ovšem velmi zajímavou prací jsou Svaté schody u kostela na Karlově. Santiniho mistrovství dokládá i poutní areál na Bílé hoře.

Kdo byli mecenáši a zákazníci? Originalita a neobvyklost Santiniho projektů vábila zejména intelektuálně náročné preláty. Vynikali mezi nimi opati velkých cisterciáckých klášterů, kteří si mladého architekta vzájemně doporučovali, zbraslavský Wolfgang Lochner, Jindřich Snopek v Sedlci, plaský Eugen Tyttl a později zejména Václav Vejmluva ve Žďáru. Benediktin Maurus Fintzguth zaměstnal Santiniho patnáct let na stavbě velkolepé opatské baziliky v Kladrubech. Architekt dokázal naplnit jejich představy, koneckonců užití gotického tvarosloví korespondovalo dokonale s duchem barokního historismu a připomínalo dobu největší moci a slávy českých a moravských klášterů. Pracoval i pro další církevní instituce a významné šlechtické rody, Kolowraty, Kinské. Colloredy nebo Valdštejny.

Jaký byl Santiniho rodinný život a vztah k Malé Straně a Praze? Santini byl bohatým a váženým malostranským měšťanem. V roce 1705 zakoupil dům v Nerudově ulici, o dva roky později se oženil s Veronikou Alžbětou Schröderovou, dcerou někdejšího dvorního malíře, učitele Petra Brandla. Narodily se jim čtyři děti, nejstarší synek přišel na svět osm měsíců po svatbě, takže sňatek byl zřejmě poněkud spěšný. Veronika Alžběta v roce 1716 zemřela, z dětí se dožila dospělosti jen dcera Anna. Santini se pak oženil se šlechtičnou Antonií Ignacií z rodu Chřepických z Modliškovic. Její rodina byla bohatší potomstvem nežli majetkem, avšak sňatek s urozenou slečnou znamenal společenský vzestup řemeslnického synka. Santini zemřel mladý. Co je o jeho skonu a místu posledního odpočinku známo? Zemřel uprostřed práce zřejmě na plicní chorobu v prosinci 1723. Stejně jako mnoho umělců z levého břehu Vltavy byl pohřben v zaniklém kostele sv. Jana v Oboře pod Jánskými schody. Santiniho závěť pak většinu peněz rozdělila mezi ženu a dvě žijící děti, neprovdané dcery z prvého a druhého manželství. Byl natolik osobitý a složitý, že nenalezl přímého pokračovatele.

Měnila se doba, měnil se i vztah k Santinimu, svezl se na vlně odsouzení  všeho „jezovitského“„. 21.století v jeho díle nachází další a další detaily, které jen podtrhují , jak výjimečnou osobností byl. Někteří historikové umění mluví o Santiniho architektuře jako o organické. Osobně jeho dílo miluji a jsem přesvědčena, že Jan Blažej by si s Frankem Lloydem určitě měli o čem povídat.