Svatá Anežka Česká, milosrdná princezna

Anežka, jedenácté dítě českého krále Přemysla Ottokara I., se narodila v Praze roku 1211 a už ve třech letech byla poslána na výchovu do kláštera. Její osud byl naplánován od narození, což bylo ve středověku běžné. Měla se vdát za rodiči zvoleného muže a upevnit tak politický vliv Českého království v Evropě 13. století

Čtyřikrát zasnoubena

Nebylo výjimkou uzavírat domluvené sňatky v době, kdy byli snoubenci ještě dětmi. Tak tomu bylo i při prvních zásnubách, které znamenaly spojenectví Čech s Polskem. Slezský princ však zemřel  a osmiletou Anežku čekala další partie. Měla se stát ženou Jindřicha, syna císaře Fridricha II. Švábského. Aby získala vzdělání hodné choti budoucího panovníka , byla Anežka poslána k vídeňskému dvoru. Ani toto manželství se neuskutečnilo; Jindřich se místo toho oženil s Markétou Babenberskou a Anežka se vrátila do Prahy.

Píše se rok 1225 a na řadu přichází anglický král Jindřich III. Situace vypadá nadějně, proběhnou i zásnuby, ale brzy poté Jindřich změní názor a zásnuby zruší. Jak se asi musela Anežka celé ty roky cítit? Na její názor se nikdo neptal, byla prostě považována za figurku na mocenské šachovnici.

Nevyšlo to se synem, zkusí to otec, dalším nápadníkem v pořadí je samotný císař Fridrich II.  Ale časy se změnily, otec Anežky král Přemysl Otakar I už nežije a na Pražském hradě nyní kraluje Anežčin bratr Václav I. Sestru má rád a do dalších zásnub ji nenutí. Anežka sňatek odmítá a její život se radikálně mění.

Milosrdná Anežka

Pod dojmem poselství Františka  a Kláry z Assisi se Anežka rozhodla jít stejnou cestou., věnovat se péči o chudé a trpící. Dochovala se její korespondence se svatou Klárou, která ji nazývala „moje malá sestřička“. Nový král Václav I. Anežku v jejím úsilí podporoval a financoval výstavbu dvojitého kláštera pro klarisky a menší bratry na Františku na břehu Vltavy. Anežka se stala abatyší kláštera a prožila v něm více než 40 let, až do své smrti v roce 1282.

Tato přemyslovská princezna se dobrovolně zřekla luxusu a bohatství. Místo toho se věnovala chudým a potřebným, pro které dokonce vedle konventu založila nemocnici existující dodnes. Správou nemocnice pověřila laické bratrstvo, které papež roku 1237 schválil jako první původní řeholní řád v Čechách. Tak vznikli křižovníci s červenou hvězdou. Uvádí se, že jde o skutečnou světovou raritu –  jediný mužský řeholní řád založený ženou.

Lidová zbožnost

Anežka Česká se téměř okamžitě po své smrti stala předmětem lidové zbožnosti. Již v den jejího pohřbu přicházely do kláštera davy lidí nesoucích šátky, krucifixy, růžence. Jeptišky tyto předměty krátce pokládaly na Anežčino tělo a vracely jejich majitelům. Věřící tak získali tzv. dotýkané relikvie. Ačkoli se nejedná o fyzické části těla světice, katolická církev uznává tyto předměty jako předměty s náboženskou hodnotou

Anežka je svatá

Cesta ke svatosti byla dlouhá, trvala sedm století. 28. listopadu 1874 papež Pius IX. schválil kult Anežky České a oficiálně jí udělil titul blahoslavené. Ale teprve 12. listopadu 1989 po sedmi stech letech dlouhé čekání skončilo a Anežku na náměstí svatého Petra ve Vatikánu prohlásil papež Jan Pavel II. za svatou. Ti dříve narození si možná pamatují, co se mezi lidmi říkalo v souvislosti s Anežkou. Až bude svatá, komunisti v Československu padnou. A tak se i stalo. 17. listopadu začala v Praze na Národní třídě sametová revoluce a po týdnu chaosu a naděje 24. listopadu 1989 komunistický režim padl.

Na ten den se nedá zapomenout. Měla jsem narozeniny. Bylo mi 25 let a dostala jsem nejlepší dar svého života: svobodu. Děkuji ti, Anežko Česká, děkuji ti z celého srdce.