Tahle země není pro starý

Jak se tedy v průvodcovském oboru dá poznat, že jsme ti dříve narození? Kupodivu na prvním místě není fyzické chátrání tělesné schránky, to si prostě nemůžeme dovolit. Celodenní vycházka po památkách znamená v průměru 15 a víc nachozených kilometrů. Při poznávacích zájezdech do Itálie to bývá ještě víc, jak mi hlásí mí klienti vybavení krokoměry. Často tu platí přímá úměra  – čím mladší klient, tím dřív se unaví. Zatímco šedesátníci šlapou jak hodinky, mládežníci frfňají, že je bolí nohy nebo záda a vyzvídají, kdy už bude konec. Na druhou stranu jsou doma na sociálních sítích, levou zadní si přes mobil objednají a rovnou zaplatí vstupenky, zjistí si otvírací doby památek a kde mají nejlepší pizzu.

Pokud jde o moderní technologie, tam jsem na strop svých možností narazila už dávno. Velkou výzvou pro mě bylo už internetové bankovnictví a přechod z jedné značky mobilu na jinou. Ne že bych se nesnažila držet krok s dobou, kdysi v dřevních dobách jsem dokonce prošla školením, jak pracovat s HTML editorem. Podotýkám, že bez následků i bez výsledků. Zero. Připadá mi neuvěřitelné, že jsme doma mívali pyramidu pěti „beden“ rozuměj dva přehrávače videokazet, DVD rekordér, satelitní přijímač a set top box od Vodafone, tehdy ještě UPC. Celé to bylo propojené a s pomocí polopatického návodu v sešítku  (když na bedně dva svítí dvojka nalevo, je to vstup z bedny 3 apod.) jsem byla schopná nahrávat mámě její oblíbený pořad na National Geografic a přitom se dívat na Black books. Satelit jsem potřebovala kvůli italským, španělským a ruským programům, které nebyly na kabelovce. Když se po vichřici hnula na střeše anténa a přišel pan odborník od Satcomu, chvíli nevěřícně zíral na spleť kabelů a poté se rozhodl, že systém zjednoduší. Marně jsem ho varovala. Ve výsledku syn po návratu ze školy stejně nevěřícně zíral na tmavou obrazovku tam, kam měl přicházet signál z HDD. No nic, za videokazetami se zavřela voda a průvodci poznávacích zájezdů se uvolnilo místo v tašce. Většina už nebere ani „dývka“, stačí fleška.

Ano, mám profil na FB a webové stránky, učím jazyky on line a zvládnu se připojit na Teams. Dokonce  mám i datovou schránku a bankovní identitu, ale dál mé ambice nesahají. Upřímně obdivuji na svých zájezdech klienty, kteří bravurně stahují nové aplikace a pracují třeba s fotoshopem. V takové chvíli si cituji větu z názvu tohoto článku.

Nicméně má technologická negramotnost jen plynule navázala na lakuny ve znalostech matematiky na střední škole. Počítám, že profesoři tam dodnes dávají k dobru historku o pitomé Marešové z humanitní 4.F. Na základě zadaných údajů jsme měli vypočítat počet schodů jednoho patra v paneláku. Už tehdy mi bylo divné, že spolužáci se dobrali k dvojcifernému číslu. Mně vyšlo 4 652…

Že jsem studovala v humanitní třídě, má své opodstatnění, má další životní pouť byla jasná. Humanitní vědy, hlavně žádnou matiku. Ne že by ji průvodce turistů nepotřeboval, naopak někdy musí řešit rovnice o mnoha neznámých (viz  Rovnice o mnoha neznámých), ale přece jen většina z mých kolegů dává přednost historii a jazykům. A jak známo, jazyk se vyvíjí.  Že „tahle země není pro starý“ mi došlo v momentě, kdy se mě mladší průvodci opakovaně ptali, co znamená ACR a PCR.  Když jsem před mnoha lety absolvovala průvodcovský kurz, tyto termíny byly běžné. Určitě zcela z oboru cestovního ruchu nezmizely, ale pokud si do vyhledávače zadáte ACR, nabídne vám stránky Armády České republiky. PCR pak Policii České republiky. Tak to prostě je, dneska už o generaci mladší průvodce mluví o tom, že dělá incoming, nikoliv Aktivní Cestovní Ruch. Pokud jezdí s českými turisty do zahraničí, je specialistou na outgoing a ne na Pasivní Cestovní Ruch. Já jezdím oboje, to znamená in i out. Doufám, že i přes přibývající roky to tak ještě nějakou dobu vydrží a na účtu budou přistávat aktiva. Internet banking ještě zvládnu, nicméně další výzvy v podobě e dokladů se blíží mílovými kroky.  Zkrátka, jak by řekl klasik: furt ve střehu.